Nová tarifní struktura ERÚ: Platba za elektřinu dle jističe

Rádcové to však nechtěli jen tak nechat a znovu přemýšleli jakou daň ještě vybrat. Bylo potřeba vymyslet opět něco, co by platil pokud možno každý. Tak rádcové přemýšleli co má každý- skoro každý má nohy, ruce, hlavu, nos a dírku (do nosu) a protože Spravedlivé království bylo pokrokové, měl každý boty a jistič před elektroměrem. Vybírali, a protože daň z jističe moc nefungovala, padla volba na daň z bot a platit se bude podle jejich velikosti. Při projednávání sice padla námitka o hrozbě, že neoddaní podaní si budou vyměňovat boty za menší, až je budou tlačit, někteří budou špatně chodit a při robotě budou špatně pracovat, někteří vychytralí podaní si dokonce useknou palec, aby mohli nosit menší boty, nebo budou dokonce chodit bosi. Námitka však byla zamítnuta s tím, že spravedliví drábové už dohlédnou, aby se takové nepravosti neděly a že 42 tisíc zlatých je přeci potřeba nějak vybrat, aby se mohlo baronům zaplatit a nebyla válka.
A bylo rozhodnuto královským výnosem o zavedení daně a to ihned.
Jenže oddaní podaní už králi a rádcům ani jejich rozhodnutím nevěřili, měli už všeho plné zuby, vzali vidle a hnali krále, rádce a všechny jejich poskoky pryč. Napřed do království Slunečních baronů a pak i s barony až do Půlnočního království (tam byla furt tma a sluneční baroni měli po ptákách). Ve Spravedlivém království a království Slunečních baronů byla nastolena spravedlivá diktatura. Osvíceným diktátorem obou království se stal ten, co měl nejdelší vidle, jeho rádci a pomocníky a dráby všichni, co měli také dlouhé vidle a diktátora podporovali. Všem ostatním bylo zakázáno držení vidlí pod trestem ztráty hrdla. Všechny daně byly ponechány včetně daně z bot a trakařů. Podaným bylo zakázáno remcat, kdo remcal, byl oběšen na nejbližším stromě bez soudu. A ve sjednocené Spravedlivé diktatuře byl klid a pořádek, jednou do roka se konaly velkolepé slavnosti na oslavu velkého spravedlivého diktátora, diktátorství bylo dědičné na věčné časy.

Milé děti, to je konec pohádky. Ze špatného konce by si měli vzít všichni králové a rádcové ponaučení, že podaní mají doma vidle a občas je mohou použít. A podaní by si zase měli vzít ponaučení, že ne vždycky, když vyženou krále, rádce a jejich poskoky, budou platit menší daně. Obvykle je to naopak.
Podaní- pesimisté říkají, že je tak špatně, že už hůř být nemůže, optimisté říkají, i může, i může.


zdroj 1- (odkaz vlož do příkazového řádku prohlížeče)
http://www.denik.cz/ekonomika/vitaskova-nedovolim-aby-nove-tarify-poskodily-domacnosti-20160205.html

zdroj 2-(odkaz vlož do příkazového řádku prohlížeče)
http://www.tzb-info.cz/13803-jistice-jak-jsou-na-tom-rakusane

zdroj 3- (odkaz vlož do příkazového řádku prohlížeče)
http://oze.tzb-info.cz/13383-jak-se-bude-pocitat-platba-za-oze-pro-rok-2016

Pošťačka mezitím došla k chaloupce před lesem k tatínkovi. Ten právě řezal ručně dříví po celodenní šichtě u souseda, kde pomáhal s točením žentouru (soused zrušil jistič úplně a odpojil se od elektřiny) a byl pěkně utahaný, kouknul na cifru ve faktuře a nevěřil svým očím, bylo tam 4x víc než měl spočítáno (tatínek si myslel, že proti dřívějšku ušetří polovinu než dřív a za ušetřené zlaťáky pojedou všichni k moři ke Švábům a přitom měl na faktuře 2x víc než dřív, nevšiml si chudák, že kromě daně za jistič se bude ještě platit daň na sluneční barony 2krejcary/A a měsíc). Když studoval fakturu, vypadla dnes už potřetí elektrika, v tomto měsíci už po devadesáté sedmé, mamince se pletla velká a malá rafička na budíku, spletla si hodiny a zase zapnula jednoplotýnkový vařič v jinou dobu, než jí určoval harmonogram. Protože byl tatínek cholerik, byl utahaný a zase vypadl ten blbý jistič v pilířku u královské silnice vzdálený 50 m od domu, bouchly v něm saze, vlétl do kuchyně, rozšlapal budík a s výkřikem „ty krávo blbá, to se nemůžeš naučit, která rafička je velká a která malá“ umlátil maminku pohrabáčem. Pak zapálil chaloupku před lesem a oběsil se na nejbližším dubu.
Děti byly smutné, protože už neměly maminku, tatínka ani dědečka a musely krást. Chytli je a skončily v domově pro převýchovu mládeže v Kostomlatech. Také baroni byli smutní, protože jim rádcové nezaplatili poctivě vybojovaných 42 tisíc zlatých a museli připravovat novou válku. Padesát volů baroni dostali, těch bylo ve Spravedlivém království dost. Smutní byli i rádcové, protože vybraných daní bylo málo, královská pokladnice zela pořád prázdnotou, daň z jističe nefungovala, neposlušní podaní se radši oběsili než by něco zaplatili, na zaplacení baronům nebylo, na rádce zbylo z daní málo a na pana krále nic. A ještě hrozila nová válka.

Rok uběhl jako voda a pošťačka roznášela faktury za elektriku.

A tady má, milé děti, pohádka dva konce, jeden veselý a jeden smutný.

Teď ten veselý konec:
Napřed se pošťačka zastavila v chaloupce za lesem u dědečka. Ten kouknul na cifru ve faktuře a nevěřil svým očím, bylo tam 3x víc než měl našetřeno v hrnečku a než mu vypočetl tatínek, že bude platit (chudák tatínek si nevšiml, že kromě daně za jistič se bude ještě platit daň na sluneční barony 2krejcary/A a měsíc). Protože však byl dědeček veselá kopa, mávnul rukou, vzal kozlici a šel upytlačit nějakou srnku, aby ji prodal v hospodě a měl dost na zaplacení faktury.
Pošťačka mezitím došla k chaloupce před lesem k tatínkovi. Ten právě řezal ručně dříví po celodenní šichtě u souseda, kde pomáhal s točením žentouru (soused zrušil jistič úplně a odpojil se od elektřiny), kouknul na cifru ve faktuře a nevěřil svým očím, bylo tam 4x víc než měl spočítáno (tatínek si myslel, že proti dřívějšku ušetří polovinu a za ušetřené zlaťáky pojedou všichni k moři ke Švábům a přitom měl na faktuře 2x víc než dřív, nevšiml si chudák, že kromě daně za jistič se bude ještě platit daň na sluneční barony 2krjcary/A a měsíc). Když studoval fakturu, vypadla dnes už potřetí elektrika, v tomto měsíci už po devadesáté sedmé. Protože byl tatínek flegmatik, došel za maminkou, mírně jí vyhuboval, že zase popletla hodiny, společně vypnuli jednoplotýnkový vařič, na kterém ohřívala maminka polívku pro děti, zatopil pod ohněm na dvoře, aby mohla maminka dovařit a došel dnes již potřetí 50 m ke královské silnici nahodit jistič. Když se vrátil, sedli si s maminkou a dětmi ke stolu, na kterém svítila svíčka, a společně se dohodli, že letos nepojedou k moři ke Švábům, třikrát týdně místo oběda půjdou na procházku do lesa a nasbírají si maliny a maso budou mít jen v neděli nebo když dědeček něco upytlačí. Tak ušetří a bude na zaplacení faktury.
Děti byly rády, že chodí obden do lesa a žijí zdravě, tatínek byl rád, že má zdravý pohyb při nahazování jističe, maminka byla ráda, že ji tatínek nezmlátil a sehnal jí domácího učitele, který ji naučí rozeznávat malou a velkou rafičku. Také baroni byli rádi, protože jim rádcové zaplatili poctivě vybojovaných 42 tisíc zlatých a 50 volů. Rádi byli i rádcové protože daně jakžtakž fungovaly a po zaplacení baronům zbylo dost i pro ně a něco málo i pro pana krále.

A teď ten smutný konec (upozornění: tento konec je jen pro otrlé spratky)
Napřed se pošťačka zastavila v chaloupce za lesem u dědečka. Ten kouknul na cifru ve faktuře a nevěřil svým očím, bylo tam 3x víc než měl našetřeno v hrnečku (důchod měl 120 zlatých za rok a na faktuře bylo 30 zlatých) a než mu vypočetl tatínek, že bude platit (chudák tatínek si nevšiml, že kromě daně za jistič se bude ještě platit daň na sluneční barony 2krejcary/A a měsíc). Dědeček věděl, že mu nikdo nepůjčí, protože měl dluhy, kam se podíval, všechno propil v hospodě a do hrníčku našetřil jen to, co mu řekl tatínek, propadl depresi, vzal kozlici a zastřelil se.

Rádcové nařídili královskému regulačnímu úřadu, který měl dlouholeté zkušenosti z regulování a zdůvodňování všeho, aby sezval největší specialisty z království a vymyslel nějakou novou tarifní strukturu, která by zajistila výběr daně z jističe 42 tisíc zlatých každý rok (volů bylo v království dost). Specialisté z největších společností na chytání elektřiny z mraků, na pytlování a přenášení elektřiny - distributorů a největších odběratelů z velkých manufaktur si přizvali konzultanty ze supermarketů, kteří měli zkušenosti s placením podle velikosti nůší a vymysleli, jak spravedlivě podané o daň podělit. Nejchytřejší z poradců vymyslel analogii s nůšemi a to, že „velikost jističe je vlastně zarezervovaná kapacita daného podaného a distributor ji musí zabezpečit i v případě, že tolik elektřiny podaný neodebírá, a to stojí nemalé peníze“- (zdroj 1 -pozn. vypravěče). Měli spočítáno, že vyšší daň po zavedení zaplatí 90% podaných, ale aby podaní moc neremcali, do zaslaného zdůvodnění o spravedlivém podílu podaných na nákladech distributorů napsali, že se daň dotkne pouze 10% podaných. Stejně tomu nikdo nerozuměl, včetně předsedy královského regulačního úřadu (tomu hrozil soud u zemského soudu a propadnutí hrdlem a říkalo se mu jenom něco) a vypadalo to dobře. Při projednávání sice padla námitka, že v sousedním Švábském království nic takového nemají a že tam může mít jistič každý podle tloušťky drátů, aniž by platil něco navíc a že si myslí, že je to nespravedlivé k malým podaným (zdroj 2 -pozn. vypravěče). Námitka však byla zamítnuta s tím, že švábský rozum je blbější než rozum spravedlivý a 42 tisíc zlatých je potřeba nějak vybrat. Protože z daně za jistič vycházel výběr pořád malý, bylo rozhodnuto, že se bude platit ještě již schválená daň na sluneční barony 2krejcary/A a měsíc (zdroj 3 -pozn. vypravěče). Tím bylo zajištěno, že za elektřinu zaplatí každý podaný ne o 20% víc zavedením daně za jistič, ale že každý zaplatí 3x tolik co platil před zavedením daně. O druhém rozhodnutí se nesmělo moc mluvit, aby si toho nikdo nevšiml (rozhodnutí bylo schváleno stejně už před rokem a teď se pouze uvedlo v platnost odstraněním pojistky max. platby 5 zlatých na spotřebovanou MWh/rok).
A bylo rozhodnuto královským výnosem o zavedení daně a to ihned.
Podaní reagovali různě. Někteří, kteří neuměli číst, nechodili do hospody a neměli doma televizi, žili v blahé nevědomosti, co je čeká, a nedělali nic, některým to bylo jedno, protože pytlačili v královských lesích a nějaká ta zlatka je nezabila a někteří, ti gramotnější, začali přemýšlet co s tím, aby ušetřili. Tatínek z chaloupky před lesem patřil k těm třetím a vymyslel, že si doma vymění jistič 3x25A za 1x10A a ještě ušetří nemalý peníz. Stálo to sice nějaké oběti- musel odvézt cirkulárku do šrotu a na půdě najít rámovou pilu a pilu břichačku po dědečkovi a dřevo řezat ručně, musel přemístit elektroměrové prkénko z předsíně do nového pilířku u královské cesty 50 m od domu, najít na půdě valchu a necky a zbudovat na dvorku ohniště s kotlíkem, kde by se dalo vařit. Protože maminka byla nepřizpůsobivá prostá žena, která se nechtěla všech vymožeností na elektriku vzdát, vypracoval tatínek ještě podrobný harmonogram členěný na minuty, ze kterého bylo patrné, kdy je možné jaký spotřebič zapnout aby jistič 1x10A v pilířku nevypadnul, mamince dal také do kuchyně k harmonogramu budík. Maminka však byla prostá jednoduchá žena a občas si spletla na budíku velkou rafičku s malou, takže jí dělalo někdy potíže poznat kolik je hodin a zapnula něco, co neměla a jistič stejně vypadl. Protože tatínek nebyl sobec, zařídil i dědečkovi z chaloupky za lesem snížení jističe 3x25A za 3x16A tak, aby neplatil o moc víc. Dědeček slíbil, že do hrnečku na elektriku bude dávat o něco víc z důchodu a všechno nepropije, aby měl na konci roku na zaplacení.

Pohádka o spravedlivém království

Bylo, nebylo jedno Spravedlivé království. V něm žili v chaloupce před lesem tatínek, maminka a Jeníček s Mařenkou, v chaloupce za lesem žil se svým psem, kočkou a kozou dědeček, který už byl 15 let v důchodu a měl malou penzi. Všichni žili spokojeně, i když skromně. Spravedlivé království bylo podle výnosu pana krále spravedlivé a pokrokové- už měli natažené do každé chaloupky elektrické dráty (ty natáhl ještě dědeček nynějšího krále před padesáti lety), leč království bylo chudé a pokladna zela prázdnotou, protože bylo potřeba každý rok odvádět 42 tisíc zlatých a padesát volů sousednímu království Slunečních baronů, kteří zvítězili ve válce. I zasedla velká rada rádců pana krále, aby vymyslela co s tím. Začali přemýšlet, jakou daň ještě od podaných nevybírají. Daň z přidané hodnoty, z příjmů, spotřební daň ze všeho, daň z pozemků, ze zvířat, z tabáku, z chaloupek, z piva i z komína a z oken už vybírají, návrh padl na daň z trakaře.
Když ji propočítali, výnosy byly malé, protože polovina obyvatel nevěděla co to je trakař a doma ho neměla, polovina z druhé poloviny sice věděla co je trakař ale také ho neměla, zbývající polovina z druhé poloviny trakař sice měla, ale měla ho schovaný ve stodole, takže rádci nevěděli, kolika trakařů by se daň týkala (královskou poznávací značku ještě neměli a registr trakařů nefungoval) a nebylo jasné, kdo by daň platil.
Bylo potřeba vymyslet něco jiného, co by platil pokud možno každý. Tak rádcové přemýšleli co má každý- skoro každý má nohy, ruce, hlavu, nos a dírku (do nosu) a protože Spravedlivé království bylo pokrokové, měl každý boty a jistič před elektroměrem (dědeček král byl osvícený a natáhl ty dráty před padesáti lety úplně všude). Vybírali a volba padla na daň z jističe. Jistič vyhrál hlavně proto, že dva z rádců vlastnili síť královských spravedlivých supermarketů, kde nedávno zavedli placení za nákup podle velikosti nákupní nůše, velikost byla královskými specialisty spočítána na největší nákup, který podaný udělal za posledních pět let, nejmenší byla určena podle spotřeby čtyřčlenné rodiny za týden, a supermarketům po zavedení stoupla tržba na trojnásobek- podaní sice remcali, že si kupují každý den jen tři rohlíky, obden kilo brambor a jednou za týden flašku rumu, protože na víc jim nezbývá, natož na plnou nůši (tu mají plnou jen občas do roka když se sjedou příbuzní na pohřeb, svatbu nebo posvícení), ale jíst se musí a vedení supermarketů podaným zaslalo vysvětlení, jak je placení spravedlivé, protože zaručuje každému nakoupit si kdykoliv plnou nůši a to stojí nemalé peníze. Do vysvětlení už nenapsali, co měli od specialistů na supermarkety v odborném posudku, že kdyby se jedna desetina podaných rozhodla nakoupit současně plnou nůši, do půl hodiny by byly supermarkety vyprodané a museli by zavřít, podaní byli málo gramotní a dalo se předpokládat, že ničemu nerozumí.

Oprava předchozího příspěvku- správně poslední věta (ten kWh vykoupí za 40 hal) k sousedovi o 50 m vedle, ovšem ten ji koupí zs 5,-Kč/kWh, něco jiného je FVE na poli s výkonem 10 MW) ?
Proč se odborníci nepoučí na př. v Rakousku? Co dělalo 40 dobře placených odborníků 2 roky, kde jsou k dispozici výsledky na př.odborné studie?
Jistě se každý setkal s domácností, kde se dohadují o úsporách a kdy se co má zapnout. Aby to nedopadle jako v následující pohádce:

Pro člověka, který o to něco ví je zřejmé, že NTS je v nn sítích nesmysl a pouze finta jak vytáhnout lidem-maloodběratelům-domácnostem peníze z kapes. Tvrzení ERÚ, že NTS je pouze matematický model, který ukazuje reálně a spravedlivě??? náklady, kterými se podílí jednotliví odběratelé (tj svým chováním je způsobují) je z principu u maloodběratelů-domácností v distribuční síti nn chybné . Je pominuto, že do přesného výpočtu je zadána naprosto chybná vstupní podmínka a to, že u maloodběratele-domácnosti je rozhodující proudová hodnota jističe před elektroměrem a určuje rezervovaný příkon v distribuční síti nn. Distributor možná rezervuje výkon distribučního trafa (ani ten ne celý), ten je však na cca 20% výkonů, vypočtených ze součtu výkonů daných proudy jističů všech odběratelů nn a o rezervaci výkonu jednotlivého odběratele se nedá vůbec mluvit. Výkon distribučního trafa je navrhován na předpokládanou soudobou spotřebu s dostatečným časovým výhledem nárůstu mnoha let , za již provozovaným trafem je pak již téměř jedno, jaký kdo má jistič a jak si ho změní (samozřejmě bez extrémů, ale ty distributor povoluje individuálně). Něco takového vázání plateb na proudovou hodnotu jističe na př v Rakousku i Německu vůbec nemají, přípojky jsou jištěné s bohatou rezervou- na př. 3x40A u běžného odběru domácnosti tak, aby všechny prvky elektrorozvodu byly selektivní.
Závislost stálých plateb na proudové hodnotě jističe před elektroměrem je scestná už teď (podle STS) a nutí ekonomicky, aby si odběratelé osazovali co nejmenší jističe, i když technicky k tomu není důvod, stejně tak požadování nejměkčí charakteristiky "B" jističe, ani k tomu není většinou technický důvod.
ERÚ by v zájmu lidí měl naopak bojovat o zrušení této závislosti a o nazývání věcí pravými jmény. Tj, zachovat placení navázané na spotřebu, mít stálé platby pouze za pronájem elektroměru, za přípojné místo (tak aby to krylo skutečné náklady, nedovolit plýtvání distributorů, jak se mnohdy děje) a platbu na OZE formou energetické daně na každou přípojku (přijatelnou lidmi), zbytek vázat na spotřebu, (případně i na výrobu v OZE, což by bylo daleko spravedlivější) a ne to vázat na proudovou hodnotu jističe (to vede u malých spotřeb k extrémním nárůstům plateb i když velikost jističe na náklady distribuce nemá téměř vliv).
Proč nezveřejní ERÚ přesný výpočet dopadů na všechny domácnosti podle přesných a podrobných dat distributorů, která jistě má každý distributor ve svých počítačích? Proč není srozumitelně popsáno, jak se skutečně jednotlivé skupiny odběratelů podílí na nákladech distribuční a i nadřazené energetické sítě (velká část lidí nejsou pitomci, jak ERÚ přepokládá), jak a jaké skupiny provozovatelů OZE ovlivňují provoz sítě (provozovatel 3kW FVE na střeše žádné zvýšené náklady na již provozované nn síti nevyvolá, elektřina se pouze přelije přes stávající kabel distributora (ten kWh vykoupí za 40 hal) k sousedovi o 50 m vedle, ovšem ten ji koupí zs 5,-Kč/kWh, něco jiného je FVE na poli s výkonem 10 kW) ?